Výlet na Sumatru: Padang

Nějak se mi tu nakupilo docela mnoho GB fotek (musela jsem si koupit novou paměťovou kartu, abych měla kam ty fotky dávat). Takže toto je spíše fotoalbum, postřehy budou, až se mi to v hlavě usadí. Zatím jsem na to rozhodně neměla čas. Návrat do reality byl až příliš rychlý :-)

Už odlet do Padangu byl zábavný. Začal to Majda v pondělí večer, když mi oznámil, že jim ujela loď a že na mě tudíž v Padangu nebudou čekat. Ale že jako dobrý, tady je FB na Jefriho, tady je číslo, on tě vyzvedne a nějak to tam do pátku zvládneš :-). Inu, co mu na to říci? Už zase letím někam, kde mě vyzvedává nějaký Majdův kamarád, kterého znám jen z Facebooku.

V úterý 15.10. ráno byl státní svátek. Měla jsem vyjíždět v 9 ráno cestovkou na letiště do Jakarty. V 7 jsem měla budíka, abych se stihla dobalit a vypytlíkovat včas. V 7:10 mi volali, kde jsem. Telefonát v indonéštině na probrání, není nic lepšího. Tak jsem v 8 vyrazila (zvládla jsem řidiči říct, že budu na místě až v 8 a pak jsem se ho ptala, co jako haluzil s sedmou a on se jen usmíval) a v 1 byla na letišti. Až na to, že mi letadlo letělo v 6 večer. Další díl filmu Terminál, myslím, že by o mně už opravdu mohli natočit jeho druhý díl, protože na těch letištích už mám načekáno asi 4x víc času, než nalítáno. Ale nakonec jsme se šťastně na letišti potkali s Jefrim (ono je to jednoduché, jsem prostě jediná bílá v davu, takže nechávám ty ostatní, aby si mě našli). 

Ve středu ráno přiletěla Kamila, kamarádka Majdy, která zrovínka byla na měsíční návštěvě Sumatry a se kterou jsme pak společně cestovali. Oproti klukům, kteří měli s sebou na Mentawai, kde v pondělí uvízli, motorky, ona se mohla totiž do Padangu dostat letadlem. Byla ale utahaná jak kotě, takže to zapíchla do postele a moc společenská nebyla.

Majda v Padangu bydlí v kost ve středu města. Je to původně holčičí kost, kde jsou 3 pokojíčky pro holky, ale kluci mají zvláštní pokoj z druhé strany domu. Oproti mému luxusnímu bydlení, tady se bydlí po více lidech v pokoji. Takže Majda má spolubydlícího - indonésana Jefriho. My jsme bydlely na pokoji s Lisou, indonésankou. Bylo to docela zábavné, jednak jsme byly oblíbené "bule", druhak holky byly neuvěřitelně zvědavé na všechno. No a v neposlední době toto je nejlepší způsob, jak se naučit indonésky, protože holky anglicky fakt téměř neuměly. Takže byla komunikace rychlejší, když já jsem se pokoušela mluvit indonésky.

Sumatra, resp. Padang je oblast kultury minang. Vyznačuje se mimo jiné specifickou architekturou s "rohy". Jejich význam psát radši nebudu, wikipedia to ví lépe. Ale moc se mi to líbí. Bylo to takové... víc exotické, než klasické hranaté domy v Bandungu či v Evropě.

Megalomanský příklad padangské architektury. Obrovitánská mešita, kterou budují. Je to opravdu obrovská stavba, toto je jen hrubá stavba. Není to úplně typický příklad, protože zdobení je islámské, ale ty "rohy", to je vončo. Jinak dle našeho názoru s Kami jedna z nejhezčích budov v Padangu. Další architektonické příklady v dalších příspěvcích.

Padang je na pobřeží. Takže jsem si konečně užívala moře v Indonésii.

Hned první den jsem se proto vydala na obhlídku pláže s panem domácím na motorce, druhý den pak pěšky s Kamilou ("vy jste tam došly pěšky? Vždyť je to strašně daleko!" Skoro kilometr :-) ).

Kolem pláží je plno prodejců ryb.

Jedna večerní

Poté, co se Kami dospala, provozovaly jsme spolu zásadní "sport", a to nákupy a výlety na bazar. Majda byl velice spokojen, že jeho povinnosti jako tlumočníka, skončily s mým příjezdem. Pasar Raya, tj. obrovský bazar, mají kluci cca 300 metrů od domu, ale Majda tam byl jestli 3x, tak jsem přidala. Na druhou stranu, já jsem si to docela užívala, ostatně prodávající ještě víc - s Kami jsme se staly oblíbenými bule-zákaznicemi. Na druhou stranu, za 2 týdny v Padangu jsem se naučila zcela profesionálně smlouvat. Včetně grimas, emocí, artikulace a celého toho divadýlka. 

Prodejkyně voňavých kytiček.

No a takhle se vážení upravuje ananas, abyste nemuseli jíst ty zrníčka.

Přemýšlím, jak se říká tomuto cukru. Na Sumatře mají totiž taky vlastní, stejně jako "gula Java". Jde zase o palmový cukr, hnědý, méně sladký jako náš klasický řepný. Spíše připomíná karamely, nebo polské krowky.
Po upozornění od Kristýny (která je vlastně poloviční orang minang) doplňuji název: Gula merah.

Předcházející série fotek z pasaru je vlastně dílem Kami. Většinou nechci fotit lidi, protože je mi to blbé, Kami měla trochu lepší přístup a prostě fotila, protože oni si nás taky natajnačku fotí. Navíc jí nevadilo se jich ptát, jestli může. Takže polovina fotek tohoto příspěvku (c) Kamila Chramostová, fotografka - budoucí elita, World press foto 2014 je její :-).

V pátek se konečně dopytlíkoval i Majda, takže jsme vyrazili na výlety. Těm věnuju zvláštní příspěvky, protože by se tento stal nekonečně dlouhým. Následuje už jen série momentek.

Výlet na bazén. Plavat v této padesátce je fakt paráda, protože pokud dokonce i vidíte, tak se můžete přitom kochat přírodo okolo. Jináč v našem případě tak trochu pršelo, ale aspoň to znamenalo, že tam nikdo nebyl a mohli jsme plavat v plavkách bez veřejného pohoršení ostatních.

Tradiční ručně dělané sumaterské přehozy na oblečení.

Naše indonéské spolubydlící. Toto společné focení se stalo takovým trochu pyžamovým večírkem. Dost jsme se při něm nasmály a trvalo skoro hodinu.

V Padangu je zrovna deštivé období. Pro cestování na motorce to znamená, že člověk prostě zmokne každý den. Toto sexy oblečení jsme si s Kami koupily hned v pátek odpoledne. Pózovaly jsme v něm klukům, ale ti to nestihli vyfotit. Pak ale Kami a Majda jeli zařídit si letenky, tak jsem je donutila zapózovat. Ten modrý obleček je můj a Majdovi jsem ho jen půjčila - mně sluší samozřejmě více.

Fotka z našeho pokojíčku. Toto je postel Lisy. Mimochodem autorství fotky patří Kamile!