Učka blog: Bandung koloniální

V uplynulých 2 týdnech se toho moc nestalo. Mám docela dost práce, protože jsem rozjížděla projekt, co jsem si vymyslela (děti z ČR v hodině angličtiny napsaly dopisy pro indonéské děti, nascanovaly a poslaly mně, která jsem pak v indonéské škole měla lekce o ČR a vyráběla obrázky pro české děti). To zabralo poměrně dost času a energie. Navíc se tu počasí rozhodlo, že mi ukáže kousek té deštivé sezony v Bandungu a týden v kuse pršelo, jen se lilo. Pár zmoknutí, vlké počasí a hodně práce (navíc s dětma) vedly k tomu, že jsem druhý týden měla rýmičku a zůstala víceméně v posteli. Takže není, o čem psát. Ale už mě to postelové flákání přestalo bavit a než zase vyrazím na cesty mimo internetové připojení, alespoň malou fotoreportáž z nedělní procházky po Bandungu 24.11.

Bandung byl svými zakladateli a přestavovateli a přebudovávateli vytvářen jako "Paříž Jávy". To znamená město, které bude krásné a v evropském stylu. Proto jsou tu např. parky (teda, to, co si Indonésané představují pod heslem park, žádné Lužánky...!), evropsky vypadající ulice a především střed města je výrazně "evropský". Tato "evropskost" se projevuje (mimo jiné) zvýšeným počtem pekáren na jednu ulici, dále tím, že zde jsou kavárny, kde si člověk dá i espresso, a dále hospody a bary. Samozřejmě tato část je orientována na západní turisty (přeci jen ti kolonialisté už tu neběhají). V praxi jsou nejvíce turisticky vytížené ulice Jl Braga a Jl Asia Africa. V neděli jsme si s Vladem a Andreou hráli na evropské turisty a vypravili se právě sem. Docela vtipná poznámka na okraj - v neděli tu není skoro nic otevřeného a bylo tu úplně prázdno. Ovšem, ono to ani tak nevadilo. Stejně jsme houby turisti.

Přejezdem kolejí se člověk dostane k této turistické části Bandungu. Ostatně, pro mě jsou ty koleje důležitý milník, když jezdím ke kamarádům, vím, že za kolejema musím zavřít knížku/Kindle, protože už budu vystupovat :-).

Fotila jsem vlastně víc věcí. Jednak prastarý hnusný autobus, který jezdí z severu na jih a do kterého už bych teda radši nenastoupila, protože vypadá, že se rozpadne hned. Touto částí města taky projíždí becaky (v popředí), v severní části, kde bydlím, na ulice nesmí, protože by se do provozu už nezačlenily. A v podloubí baráku Centre Point spávají děti bez domova, co žijí v okolí Jl Braga a žebrají tu (ale večer tu chodí sociální pracovnice nějak s těmi dětmi pracovat, takže to je nějak podchycené, snad... doufám).

Uvnitř prázdného obchoďáku, kterými je mimo jiné vytvářena Jl Braga. Prostě obchoďák, ve kterém si připadáte jak kdekoliv v Evropě. Vtip je v tom, že ten obchoďák je obrovský kolos, v němž je tento BreadLife obchod hned na začátku, pak jedna dobrá restaurace a pak nic. Jen prázdné prostory pro obchody a v některém z vyšších pater je pak tuším hotel nebo něco takového (je tam na to minimálně reklama, což ale nemusí znamenat vůbec nic). Stejně ten obchoďák vypadal, když jsem byla v Bandungu v únoru, tj. sice se tváří, že budují, ale efektivita je minula.

Asi pro ty, co nebyli v Indonésii, tento obrázek nebude takové haló. Ale TADY JSOU CHODNÍKY! :-) Věřte, že jsme si to s Andreou i Vladem užívali, chůzi po chodníku. Možná taky díky tomu, že v neděli po obědě byla Jl Braga úplně vymetená, se po nich dalo chodit. Nevěřím, že Indonésané tyto chodníky nechápou jako volný prostor k prodeji čehokoliv.

Jedna z výloh pekáren, které se na Jl Braga nacházejí. Aneb čím víc barviček, tím lepší! A fakt jsou to makronky. (věříte, že jsem ještě nikdy v životě neměla makronku? Ani tady v Indonésii jsem s tím ještě nezačala.)

Tattoo salon. Mimochoem taky silně ne-indonéská záležitost.

No a samozřejmě, o tom, kolik kaváren a cukráren a pekáren je v okolí nepíšu proto, že jsme na ně jen koukali. Až na to, že ty vidličky byly umělohmotné, to byl tady velice evropský zážitek! A dobré silné kafe nám k tomu udělali.

A takto to v okolí vypadá. Baráky jsou hodně ošumělé, protože smogu je tu fakt mnoho a v Indonésii se na omítky moc nehraje. Navíc Bandung má svou "pařížskou éru" tak trochu za sebou. Přesto to je úplně jiné, než indonéská architektura. Nevím, nejsem architektka, ani umělkyně, abych to přesně pojmenovala. Ale prostě toto je úplně jiné než třeba v jiných místech na Jávě (na druhou stranu ale vyhledávám hlavně menší města).

A samozřejmě spousty drátů. Podobně jak v Soulu.

Trochu barevnější budova. Asi nějaký nedokončený/zkrachovalý obchoďák. V popředí s maskou Vlad.

Jl Asia Africa dostala název podle konference Asia-Africa, která se zde konala. Pro ty, kdo neví, jak dopadl kolonialismus a o čem to teda bylo, protože si to třeba nepamatují, tak na této konferenci po 2. světové válce státy, které vyhlásily nezávislost na svých bývalých kolonizátorech, vytvářely strategii, jak býti i nadále nezávislé. Muzeum konference Asia Africa je v budově, která se jmenuje Gedung Merdeka, tj. Budova Nezávislosti. Původně kolonizátorská budova, kde byla kavárna a místo k setkávání, kouření a popíjení, se změnila na konferenční budovu, kde vzniklo slavné prohlášení, jímž se inspirovalo mnoho dalších nově vznikajících států v 50. a 60. letech. Celkově výstava o konferenci byla velice zajímavá, kdybychom nepřišli 40 minut před zavírací dobou a neprobíhali jí trochu v poklusu :-).

Budova muzea. Na těch stožárech byly v době pořádání konference vlajky samozřejmě.

Konferenční sál s vlajkami účastnických států.

Ozdoba, kterou vyrobili ku příležitosti summitu k výročí konference.

Vzadu by se vyjímaly varhany :-)

Z Jl Asia Africa a muzea konference Asia Africa jsme se posunuli do Alun-Alun, tj. hlavního městského parku a odpočívacího a setkávacího místa. Krom jiného se tu nachází i hlavní mešita. A samozřejmě stánečky a všechno okolo. V neděli odpoledne Indonésani rádi chodí do Alun-Alun "korzovat", stejně jako my v Evropě, berou s sebou děti a je tu tudíž příjemně plno.

Detail mého oblíbeného stánku, kde se dá koupit nakrájené ovoce v pytlíku. Baví mě, že v Indonésii se všechno servíruje fakt až pod nos. To červené vepředu je jambu, chutná to trochu jako jablko. A mezi tím je namíchaný terong belanda, který je kyselý a už si nepamatuju přesně, jak chutná, krom toho, že je kyselý. To okrájené je mango, těch je teď sezona.