Masakan Padang: další "jídlo-příspěvek"

 V Indonésii je kuchyně z Padangu proslavená. V Bandungu máme mnoho "masakan Padang" warungů. Samozřejmě pravdu mají ti, kdo tvrdí, že nejlepší jsou tato jídla přímo v Padangu. Takže jsem si užívala. Především první týden.

Druhý týden už jsem trochu frflala, že bych chtěla víc zeleniny. Když mě Jefri v pondělí vzal do warungu, kde jsem si mohla dát úplně bezmasé jídlo, tak jsem si tak labužila, až jsem mu vynadala, že mi ho ukazuje až při úplně posledním jídle! Mimochodem, když jsem si ráno k snídani objednala jen rýži s sojovými klíčky (toge, mňam mňam) a se šťávou, tak se ho přišli zeptat, jestli ta divná bule fakt řekla všechno a nechce tam to maso (poté, co se mě zeptali asi 10x).

Specialita Padangské kuchyně je v podávání jídla. Přijdete do warungu, sednete si ke stolu a oni vám donesou spoustu malých talířků a na nich úplně všechno, co mají navaříno. Vy si dáte prostě jen to, co chcete, a pak zaplatíte počet prázdných talířků a rýži. Je to teda trochu složité, protože když vidíte všechny ty dobroty naservírované přímo pod nosem, člověk má tendenci zkoušet ještě toto a tamto... 

No a samozřejmě -  v Padangu se jí víceméně jenom rukama, resp. pravou rukou. Jsem fascinována, jak Jefri dokáže jednou rukou jíst rybu a vyndávat z ní i kosti, aniž by použil levou. Pro bule naštěstí většinou byl k dispozici příbor (indo-příbor! Rozuměj lžíce a vidlička, lžíci držíte v pravé ruce, levou rukou používáte vidličku jako rýpátko a nabírátko. Jsem profesionál při jezení ryby touto kombinací příborů.)

Mimochodem všechny tyto talířky samozřejmě donese číšník naráz na ruce!

Detail na nejznámější Padangské jídlo - rendang. Jde o dlouho dušené hovězí s chilli a rajčaty. Výborné! Akorát hovězí po těch 14 dnech už nemůžu ani cítit, jak jsem se ho přejedla :-)

Pečená kukuřice na mostě cestou do čínského města. Mňam mňam!

Spokojená skupinka během čekání na kukuřici. Zleva: Majda, Jefri, Kami a já.

Sote. Napíchané hovězí na špejli, opečené/ogrilované na uhlících, zalité omáčkou, která nejvíc připomíná guláš. Nahoře posypané smaženým česnekem.

Oběd po cestě do Bukkitingi. Majda s naší společnou porcí rýže.

Kami a mističky.

Detail mističek. Nejvíc nahoře moje oblíbené jídlo - kuře v kokosu.

Jiný detail. Vpravo "špenát", podušené listí jakési. Taktéž mé oblíbené.

Jefri a mističky. Lze vidět zcela spokojený výraz, fakt už jsme měli pořádný hlad.

Cestou do Bukkitingi jsme zastavili v místě, kde se vyrábí výborné cukrovinky. Asi je to nějaká verze serabi, tj. indonéské verze palačinek (někteří znají Srabi Solo, které jsem dovezla v zimě). Tyto sladké placičky jsou z rýžové mouky a kokosu, případně s banánem. Příprava je fascinující. Do keramických misek, které jsou postavené na hořící peci, se na banánové listy kydne kousek těsta a nechá se chvíli opékat jen z jedné strany. Pak se mistička přikryje druhou miskou, v níž to taktéž hoří a je plná žhavého popela. A za chvilku se to zase rozloží a postaví před čtveřici kobylek, které nemají problém se vypořádat s pravidelným přísunem nových a nových placiček.

V pozadí jeden z chlapíků zrovna kydá těsto do misek.

Detail mističek s kydancemi těsta, z něhož budou ty skvělé placičky.

Vedle prodejny placiček byla paní, která upravovala mrkev pro její další prodej na džus. Takže jsme si doplnili svačinku o vitamíny a betakaroten.

Majda říkal, že to mé zátiší bylo příliš zdravé, tak jsme ho doplnili kreteky.

No a k této kávě asi netřeba přílišných komentářů!