Plantáže nad Padangem

Krom Jávy, která je velkým producentem čaje, se čaj pěstuje i na Sumatře. Ostatně, až v Indonésii jsem pochopila, co se nám paní profesorka Slováčková snažila vysvětlit v zeměpise o tom, že s přibývající nadmořskou výškou v tropických pásmech výrazně klesá teplota. Takže pokud se posunete výš jak 1 500 metrů nad mořem, tak jednak počasí je snesitelné pro evropana, druhak okamžitě se mění pěstované plodiny, v případě Indonésie nastupuje oblast čajových plantáží (kolem 2 000 m.n.m. pak brambory). Čajové plantáže jsou velice malebné, takže zase jsem měla zásadní problém, jak vybrat z těch fotek jen pár reprezentativních.

Na tento výlet jsme vyrazili 24.10. ještě s Peťou z ČR, který je darmasiswa student v Padangu.

Rýžová políčka po cestě

Sběračky čaje

Při pauze. Překvapivě během pauzy pily ženské čaj.

Jak taky vypadá vánoční hvězda ve svém přirozeném prostředí (minimálně stejně velká jak já).

Sběračky čaje v akci.

Jedna cestovní.

A takhle se sbírá čaj častěji -  se stroji a mechanicky. Ale je to méně fotogenické. Mimochodem za to, že jsem si chtěla udělat ještě jednu fotku navíc (foceno za jízdy) a skoro jsem se otočila, mě Jefri skoro zastřelil, protože jsem se příliš vrtěla a skoro nás vyklopila. Jsem pak byla aspoň hodinu hodná a nevrtěla se moc...

Po čajových plantážích jsme zamířili ke dvěma jezerům. Po cestě bylo plno stánků s ovocem. Naše spotřeba markisy (v češtině je to tuším mučenka, anglicky passionfruit) byla snad kilo na hlavu. Stejně tak terong belanda, což je takové kyselé ovoce, měl úspěch. U jezer byly krásné altánky (zase v tradiční minangkabau architektuře) a samozřejmě jsme tam měli istirahat, tj. pauzu a lenošení. Vlastně poměrně dlouhu pauzu, istirahat se člověk od Indonésanů naučí snadno a rychle :-).

Ovocná spokojenost.

Zahrádka u chajdaloupky u vyhlídky na jezera. Oblíbenou květinou tu je durman. Máme jeden před barákem v Bandungu a vždycky v určité hodiny večer krásně voní.

Skupinka. Zleva: Petr, Kamila, Majda, Jefri a já.

Lenošící momentky.

A tradičně - takhle to naše lenošení dopadlo.

Cestou zpátky. Ještě stále na těch políčkách převažují jiné plodiny než jen rýže, na kterou je tu dost chladno (nebo možná spíš je tu dost chladno na pěstování toho ostatního, tak pěstují všechno co jde).

Návrat do Padangu večer. (netuším, čí foťák to fotil, ale můj tuším ne, tak děkuji Peťovi a Kamile)

Ještě jedno světelné znečištění (autor: Peťa).

Poslední zastávkou před návratem do Padangu byly horké prameny Air Panas. Je to budova s bazény, napájenými fakt teplou vodou (teplota minimálně taková, jakou si napouštím v ČR do vany...). Jsou samozřejmě oddělené na chlapy a ženské. Takže mám zážitek jen jednoho pohlaví. Dámská část je plná panímám, které se sem chodí umývat a taky asi i "očistit" v širším významu tohoto slova. Bazén je docela velký, zvládla jsem tam při své hyperaktivitě 3 tempa, hloubka je cca po bradu v nejhlubší části, má takový "ochoz", kde se dá sedět a voda je tam tak akorát. 

My s Kamilou jsme tam samozřejmě byly trochu za atrakce. V praxi tam jsou všechny jen v sarongu (my jsme byly pěkně v tričkách a kalhotech, abychom náhodou nepohoršily). Člověk se chvíli máčí ve vodě a užívá si, že je teplá (moje první teplá voda v Indonésii!), pak se vytáhne mýdlo a umyje se ve stejné vodě, ve které se všichni stále máčí. Překvapivě výměna vody byla poměrně rychlá, takže se tam nikde neusazovalo mýdlo či šampon. Byl to takový docela průtokáč, ten teplý pramen (hádám, že pro změnu sopka) bude asi hodně silný. O čistotě vody jsem radši nepřemýšlela, ale ženské si tu umývaly i zuby a zatím asi ještě žijou (vypadaly, že to nedělají poprvé). Voda tam byla extrémně tvrdá (teď doufám, že si to nepletu :-) ), pěnění mýdla skoro žádné, což asi taky napomáhalo tomu, že se tam nic neusazovalo apod. 

Povedlo se nám tam s Kami poměrně slušné faux pass - protože většina ženských byla zjevně nahá až na ten sarong, prsa si nezakrývaly, tak jsme se moc nestyděly. Když jsme se oblíkaly, obě dvě jsme volily strategii všechno sundat - utřít - obléct se. Vzhledem k tomu, že tam bylo vedro, pára a vlhko, tak to nebylo moc jednoduché, nějak se ukrývat, zakrývat apod. No, ale přeci jen jsme vzbudily veřejné pohoršení, takže mám novou slovní zásobu pro slovesa označování partií těla, které se mají zakrýt.

Jinak jako správné atrakce jsme byly kompletně vyvzpovídány - odkud jsme, kolik nám je, co tu děláme, jestli jsme vdané, kolik dolarů je česká koruna (ehm, mé kurzy jsou velice kreativní, ale pro indonésany jsem zjevně chodící ČNB s aktuálním kurzovním lístkem...), jak to vypadá v Evropě, co se nám tu líbí, jestli už jsme byly na Bali (ještě jednou se mě někdo zeptá na Bali a zařeknu se a nikdy tam nepojedu!)... Mám pocit, že si pořídím kartičku se základními odpověďmi, protože toto už není procvičování jazyka, ale automatické opakování stejné básničky.

Chtěla bych se tam vrátit s lepší znalostí indonéštiny, protože by mě mnohem víc zajímala kultura místa. Myslím, že se v těchto lázních musí dít nějaké ženské rituály apod., protože koupelnu s vodou, kterou si může ohřát, má každá z těch ženských, ale stejně tam chodí. Vzhledem k tomu, že letenku do Padangu mám na 7.12., tak uvidíme, co při příští návštěvě!