Hello mister!

Když jsem byla poprvé navštívit Majdu na Sumatře, automaticky jsem přijala jeho oslovování "mister", jímž se častovali s Jefrim a které používali univerzálně na každého. Dneska jsem se zamyslela a došla k závěru, že je vhodná chvíle na evaluaci mého šíření "nové indonéštiny" mezi Indonésany.

Odkud se to "hello mister" bere? Indonésané, nerozlišujíc mezi rody v jazyce, neznají on/ona/ono (tolik smíchu, když jsem říkala Jefrimu rod jednotlivých věcí kolem nás...). Proto když na vás pořvávají lidé na ulici, tak automaticky křičí "hello mister", protože "mister" je přece anglické oslovení a nikoho nevzrušuje, že já nejsem ten mister. Asi nejlepší je kombinace "hello mister, I love you mister", pokud to na vás (jako na  ženu) křičí mladý muž... Už jsem přestala mister skoro vnímat, prostě to beru jako univerzální oslovení. Jen občas, když vidím, že to bude mít smysl, tak indonéské mládeži vysvětlím rozdíl mezi miss/mister a dělám osvětu.

Na druhou stranu, tak jako "bule" (bílý člověk) je tady zvláštní živočišný druh, tak i my občas máme potřebu se těm Indonésanům mstít a tak to "mister" používám jako oslovení i pro ně. Níže uvádím, jak daleko jsem to už dosáhla.

1) Jefri: s Jefrim se oslovujeme mister univerzálně, používáme to i jako označení toho druhého, když o sobě mluvíme/odkazujeme na sebe při hovoru s dalšími lidmi. Všichni naši přátelé v Payakumbuh si na to zvykli. Mister se pro nás stalo skoro synonymem pro blízké až intimní oslovení...

2) Majda: s Majdou na motorce, když jsem se nudila, tak jsem na červené oslovovala další čekající lidi na motorkách "hello mister". Majda mě v tom notně podporoval. Majda "mister" používá skoro tak často jako já.

3) Payakumbuh: miss Elis, u níž jsem bydlela, několikrát svým přátelům, jimž mě představovala, vykládala jako zábavnou historku, že si s Jefrim vzájemně říkáme mister. Připadalo jí to střelené a vtipné. Jako perla proto zaskvělo, když mě jednou Jefri přišel vyzvednout asi 10 minut poté, co miss Elis tuto historku dovyprávěla, a mezi dveřmi zahlaholil "hello mister".
Evelynd a Ukhfi už taky oslovení "mister" přijaly, ač tak teda oslovují pouze mě a ne před svými rodiči.

4) můj kost: malá Zahra (3 roky) už na nás taky pokřikuje "hello mister" a museli jsme jí vysvětlit, že to není úplně správné oslovení.

Obecně malé děti oslovuju "hello mister", když na mě hodně zírají. Ale pak už indonésky pokračuji klasické otázky, které se dospělí ptají malých dětí. Ovšem, ty které se ještě "hello mister" nenaučily od svých vrstevníků, to prostě podobně jako Zahra pochytí ode mě. Mám pocit, že jsem už jako sebe-naplňující se proroctví.

5) Ayu: taky už mi neříká "zuska", ale mister. Její přátelé na nás stále ještě koukají trochu divně, tady ještě musím zapracovat. Navíc Ayu zná příliš mnoho "zuska" lidí a je to složité rozlišovat, trochu ji podezřívám, že jsem taky "zuska mister", když na mě odkazuje. (Ayu zná 3 Zuzany v Bandungu, plus čtvrtou, Češku, kterou znám i já, ale která už je zpět v ČR).

6) Vlad a Andrea z Rumunska: ti to oslovení přijali stejně jako já. Vždycky mě baví, když na sebe čekáme někde ve warungu a častujeme se "hello mister" pozdravem už mezi dveřmi. Většinou Indonésani hledí, protože to je jejich osobní oslovení bule a my jim ho krademe.

Co je na tomto oslovení tak zvláštního? Primárně fakt, že to vyslovujeme tak, jak se čte, ne anglicky. Navíc s indonéským přízvukem na 2. slabiku.
Na druhou stranu v Indonéštině není univerzální sekulární pozdravení. "As-salāmu ʿalaykum" používat odmítáme a tak na nás zbývá jen rozlišovat podle denní doby "dobré ráno" (selamat pagi), "dobré poledne" (selamat siang), "dobré odpoledne" (selamat sore) a "dobrý večer" (selamat malam). Ale když si člověk zapomene hodinky, tak je to občas fakt fuška, protože pagi - siang - sore jsou prostě přes den a netušíte-li, zda už je 11 a siang, nebo už 14 hodin a sore apod., je to k naštvání a největší zábava Indonésanů je opravovat moje špatné pozdravení.

No a třetí důvod (moje hypotéza): oni ani Indonésané to "hello mister" podle mého názoru nevnímají úplně jako "slušné", i když to na vás pořvávají na ulici (pořvávat na někoho na ulici je neslušné dokonce i tady!). Na druhou stranu, kdyby nás napomínali, že je to neslušné, dali by nám páku k tomu, napomínat zpětně je. Takže koukají a najednou se na chvíli stávají také zvláštním živočišným druhem, zvaným "mister" a nemůžou nám nic říct. Najednou si totiž my děláme stejnou srandu z nich, jako si oni dělají z nás. A to mě na tom baví. Když už jsem "mister", tak toho budu pěkně využívat (a navíc si aspoň nemusím pamatovat všechny jména lidí kolem mě - prostě je oslovím "mister" a je to).

Samozřejmě tak neoslovuji lidi, s nimiž jednám s úctou, tj. spíše tak dráždím mladé lidi, ty, co na mě pokřikují, častuji své přátele a pak samozřejmě své spolužáky.

No a tématický obrázek: kterým rodem byste oslovili tyto dva/dvě? :-)