Protože jsem dostala spoustu dotazů, co vlastně v té Indonésii chci dělat a
proč zrovna Indonésie (a proč jen tak blízko) apod., začnu vlastně od začátku.
Asi před 5 lety jsem měla takovou slabou chvilku,
že jsem vlastně nevyjela nikam v rámci Erasmus programu během svého studia,
které se tehdy blížilo do závěrečného finiše. Vždycky jsem se bála, že má
angličtina není dost dobrá na to, abych studovala, resp. psala práce v tomto
jazyce někde na univerzitě v západní Evropě, kde jsou prestižní učitelé a
skvělí erasmus-studenti, kteří všichni mají AJ na úrovni C2 minimálně (ach to
naivní mládí... hahaha ;-) ). No a v této mé slabé chvilce jsem se rozhodla, že
to nevadí, že anglicky umím a musím rozhodně někam vyjet a to nejpozději ihned!
Jediné otevřené výběrové řízení v té chvíli bylo do Indonésie skrze darmasiswa
stipendium. Takže tolik k velkému vybírání, či přemýšlení. Brala jsem vlastně,
co zrovna bylo. Ale aspoň jsem si na mapě našla, kde ta Indonésie je a co to je
za zemi.
Protože jsem však již své studium finišovala, na podání přihlášky nedošlo,
spíše jsem se snažila dopsat diplomku (stejně jsem ji smolila ještě skoro rok).
Současně jsem si nebyla jistá, jestli by mě nezastřelili s takovým nápadem
třeba rodičové. Pokud člověk v té době dal heslo "indonesia" do
google, vyskočily obrázky země zničené tsunami. Případně články o tom, že
ještě, že Karel Gott tuto zimu nejel na Bali, jak plánoval, ale někam jinam,
mohli jsme mít o bulvární hvězdu míň! Skok o půl roku dále, červenec, sbírám s maminkou
višně v Šatově a plkáme. Nějak jsme se dostaly k tématu zahraničního
studia a tehdy jsem víceméně ze srandy nadhodila, že jsem si mohla dát přihlášku
třeba do Indonésie, co by tomu říkala. No a namísto „tsunami, zemětřesení,
teroristi, občanská válka“ maminka řekla, že to je super země, že jsem si tu
přihlášku měla podat. Otázkou zůstává: poslouchala tehdy maminka dobře a
slyšela opravdu správnou zemi (třeba se přeslechla a uvažovala zrovínka o
Itálii, že…)? Pro mě však to bylo „posvěcením“ a malinký zavrtaný červíček
kdesi v hlavě, mluvící indonéským jazykem, se provrtal hlouběji. (Tímto se
omlouvám mamince, ale jak vidíš, můžeš za to vlastně :-) ).
Nyní další poskok dále, je prosinec 2010 a já odevzdávám diplomku. Stejný
den se koná antropovečírek, kde spolu s Majdou mluvíme o Indonésii. Náhodou
jsem totiž v rámci hledání všech možných výmluv, abych nemusela na chvíli
psát diplomku, brouzdala znovu i po darmasiswa stipendium stránkách. Výsledkem
bylo, že jsem všechny informace o stipendiu další den posílala Majdovi, protože
ho nadchlo stejně jako mě. Ale oproti jemu, já jsem nakonec v lednu přihlášku
už zase nepodala (výmluvou tentokrát byly státnice). Co čert nechtěl, Majda byl
vybrán, v rámci spolupráce při podávání přihlášky na ambasádu naočkoval
ještě Lucku, takže nakonec do Indonésie odjeli oba. No a hop a skok na leden
2012, Majda, již půl roku zpět z Indonésie, mi na Lesné pomáhá smolit mou
přihlášku, protože se rozhodl, že prostě podat si ji musím a hotovo. Tento rok
to nevyšlo, ale zanícení pro Indonésii bylo tak silné, že už to bylo jasné, že
se mě nezbaví.
Poskok dále, listopad 2012, znovu otevřené přijímací řízení na rok
2013/2014, minulou přihlášku jsem s láskou oprášila, změnila asi 3 věty
(zapomněla jsem změnit datum, mimochodem) a poslala znovu. Myslím, že jedním z rozhodujících
bodů této přihlášky byl fakt, že jsem se rozhodla si do Indonésie alespoň vyjet
na výlet za Luckou a tuto skutečnost tam napsala (za snahy použít čas budoucí,
za ty roky se s angličtinou nestalo nic směrem kupředu, jak jsem si mimo
jiné namlouvala). No a protože zřejmě nějaký šprýmař nahoře chtěl, abych
platila letenku ČR-Jakarta-ČR 2x v jednom roce, tak mi vyšel jak výlet,
tak stipendium.
Takže proto sedím teď za stolečkem v Bandungu, strašně moc se mi nechce
otvírat poznámky ze školy, které bych si měla přepsat, nechce se mi ani dělat
nic jiného, internet mi stejně nefunguje, ale jsem opravdu tady.
[poznámka na okraj: a protože mi padl internet, tak jsem ty poznámky otevřela a skoro všechny přepsala, já poctivá studentka!]
Žádné komentáře:
Okomentovat