Učka blog: Fotoreportáž ze Soulu (druhý díl korejského letmého seznámení)

Takhle nějak to vypadalo v těch starších/tradičnějších uličkách Soulu. Ty novější ulice, ty si může člověk představit třeba jako Legerku nebo Anglickou. Moc aut, moc obchodů... Akorát domy byly spíš novější. Dokonce i nápisy byly vlastně v latince, většinou proto, že upozorňovaly na globální značky/názvy obchodů (Caffé, McDonald's apod.)

Mě samozřejmě mnohem víc bavilo chodit tou starou částí Soulu, sledovat místní chodíc v úzkých uličkách, proplétat se tam s auty. Nejsilnější dojem z těchto uliček je asi obrovská změť drátů nade mnou. Nevím, kdo jim tam dělá revize, ale Condy to určitě nebude :-)


Ještě jedna z těch modernějších ulic - boční na některou z hlavních.


Změť drátů a všeho a všech

Tady někde jsme jedli, podobně vypadají ty nejmenší a "nejvíc korejské" uličky

Různost, která mě fakt zaujala, byl korejský způsob tankování benzínu. Fascinovaně jsem hleděla na místní čerpací stanici i na průběh tankování, kdy obsluha po malém provázku přitáhne tu pumpu a natankuje (trvalo mi to 2 auta, než jsem byla ochotná odejít dál).


Čerpací stanice "ze vzduchu".

Jižní a Severní Korea jsou stále ve válce. Abychom to věděli, tak v každé stanici metra je několikerá připomínka ve formě plynových masek, včetně návodu k použití atd. Doufali jsme s Majdou, že v případě teroristického útoku na nás jednak něco zbyde a druhak nás instruují, co dělat, protože oni to určitě ví, my ne :-)

(Poznámka na okraj: názor norského politologa, se kterým jsme se potkali v hostelu: k útoku nedojde, mimo jiné taky právě proto, že všude jsou tyto masky a připravené strategie, co dělat, kdyby)

Plynové masky v metru

Na různých neuvěřitelných místech jsme potkali zeleň. Netuším, jak tam ty stromy občas rostou a kam dají kořeny, ale život je boj a tady to rostliny zjevně zvládají docela v klidu...

Seoul war memorial museum: Korea, resp. dneska jen jižní Korea ("ale my se cítíme býti jednou Koreou...") válčila furt s někým, od Japonců počínaje, Severní Koreou konče. Takže si k tomu udělali památník, ze kterého teče nacionalismus a patetický étos stříká navrch šlehačku. Jinak teda muzeum nic moc, prostě klasika, krom patosu "tolik našich bratří zemřelo, ale v našem srdci a vzpomínkáczh zůstávají tito hrdinové navždy s námi" a asi 2 vzpomínkových místností zaměřených na city, to byla klasika "roku tolik a tolik válčila Korea s Japonskem, součet padlých, vyjmenování důležitých dat a generálů"

Budova muzea

Památník-kašna před muzeem

Letadlo :-)

Ještě jednou pohled na Soul z N Seoul Tower. A ještě jednou zamlžený ne-smogový opar. Na druhou stranu, proti smogové teorii mluví fakt, že Soul je v hodně členitém terénu a okolo jsou hory, které ten vzduch prý nějak filtrují. Nevím, on pan majitel hostelu vypadal v této otázce jako docela velký vlastenec, který by proti svému městu neřekl křivého slova.

Následují fotky z královských sídel. Namixovala jsem dohromady královo i královnino, po pravdě, zpětně vlastně netuším, kde jsme to byli. Vím, že tam dělali slavnosti pro krále, ale vlastně mi asi trochu uteklo, proč ty slavnosti dělali :-) Proto začínám fotkou plánku. Mimochodem nejpěknější na těchto sídlech bylo to, že byly v parku.