Kamarád a spolužák Edwin z Keni si vytrvale stěžuje, že místní kuchyně mu zásadně nevyhovuje, že Indonésané neumí vařit a vůbec... Rozhodl se nám dokázat, že to je pravda, a pozval nás dneska na oběd. Dlouho jsem nejedla tak dobré jídlo! (ale indonéskou kuchyni stále nezavrhuji, jen ke svým oblíbeným po dnešku přidávám ještě i keňskou kuchyni).
 |
| Dnešní dobroty. Zleva: talíř s vařeným bramborem, květákem a mrkvičkou (ode dneška má oblíbená příloha), uprostřed velká pánev s dušeným kuřetem, s omáčkou s bramborem, z koření hlavně kurkuma a chilli papričky, druhý talíř bramborové přílohy, čerstvý salát z okurek, rajčat a paprik nahoře a vedle všudypřítomná rýže. |
 |
| Nadšení před jídlem. Vedle mě Mala, spolužačka z Laosu. |
 |
| Tato "momentka" byla výsledkem dlouhé snahy pózovat, jako že si užíváme všichni jídla. Protože první opravdu momentka ztroskotala na tom, že jsme stáli proti světlu. Mimochodem můžete vidět, že v celém světě je používání příborů ne úplně univerzálním zvykem. Cca polovina z nás používala radši ruky. Jezení rukama je fajn, nevadí mi ani tak to, že jsem jak prasátko, ale spíš, že pokud je jídlo teplé tak, jak ho mám ráda, tak mě pálí do rukou :-) |
 |
| Celá naše dnešní společnost. Vyjmenovala bych jejich jména, ale
profesionálně jsem je zapomněla. V každém případě Edwin, jako hlavní
kuchař, je ten nejvíc vpravo. Vedle něj jeho kamarádka z Keni, Wahida,
která pomáhala vařit. V pozadí spolužáci z pusat bahasa: Nsikan z
Nigerie a Afghánistánu, vedle nich bývalý darmasiswa student z
Bangladéše. Úplně vlevo pak znovu Mala. |
Žádné komentáře:
Okomentovat